"ELVIS, OREL AMERICKÝ: Bajka skoro pravdivá" je příběhem všech, kteří hledají skrytý smysl života. Je to příběh o lásce a přátelství, jak dospět k moudrosti a jak se spojit s vlastní duší. Orel jménem Elvis, nám ukazuje, že lze přijmout nové myšlenky a nechat za sebou ty, které jsme přerostli. Kniha je napsaná v tradici "Racka Jonathana" pro nové tisíciletí. I když si někteří čtenáři myslí, že je to příběh Elvise Presleyho, krále Rock & Rollu, autor nás ujišťuje, že tomu tak není. Psal jenom o lidech, spirituálnim životě a nášem vztahu s orlem svobody, kterého máme každý z nás v srdci.
_________________________________________________________________
ELVIS, OREL AMERICKÝ, Kapitola 13. Elvisovi chutnal jeho první losos daleko víc než cokoli předtím. Učil se, pozoroval Ika, jak stahuje kůži a vybírá největší kosti a páteř. Jedl pomalu, cítil čerstvé maso nařezané na malé plátky, vychutnával si každé sousto. Elvisovy chuťové buňky byly nasyceny neobvyklou strukturou šťavnaté lahůdky. Nedalo se to s ničím srovnat. Vzpomněl si, že maso na hamburgery, které připravovala Marie, chutnalo oproti tomu velmi nevýrazně. Na svět lidí, který opustil, myslel stále méně a méně. Joe, Marie, Veronika, jeho bratranci a sestřenice a dokonce i Golondrina, ti všichni byli daleko, nepatřili do jeho nového života nezatíženého mezilidskými vztahy a přísnými pravidly. Elvis si uvědomoval, že život ve světě orlů se mu líbí mnohem víc.
Po báječném obědě zůstali sedět na jedné z borovic v hájku a zdřímli si. Probudila je jasně ozářená měsíční dráha táhnoucí se od pláže až k obzoru. Když Ike konečně promluvil, byl Elvis v povznesené náladě.
"Chápu, proč jsi letěl zkontrolovat tu přehradu. Zajímalo tě, kdy skončí, že?" zeptal se.
"Ne tak úplně," odvětil Ike, zíraje chvíli na oblohu posetou hvězdami.
Pak spolu hovořili o lásce mezi orly. "Proto orli loví lososy," řekl. "Jsme svobodní, nehoufujeme se jako vlaštovky, shromaždujeme se jen při lovu lososů. Udržujeme mezi sebou určitý odstup." Ike vdechoval provoněný vítr a pak pokračoval. "Orli milují orly, o tom je vlastně celý tah za lososy. Proto nás tak zraňuje vymírání lososů a zároveň to zraňuje i lidi."
"Jak?" zeptal se Elvis.
"Jako bychom jim bránili v tom, co rádi dělají."
"Myslíte baseball nebo fotbal?"
Ike se podíval zmateně na Elvise. Elvis se zasmál: "Ale to by ovlivnilo jenom muže, ne? I když na druhé straně některé ženy by to uvítaly."
"Dobře, porad mi," zaprosil Ike. "Znáš je lépe než já. Existuje v jejich světě něco, co by pro ně mělo takový význam, jako má pro nás lov lososů?"
"Asi sport. Možná. V každém případě ale show business."
"Co je to lidská zábava?" zeptal se Ike.
"Zpěv a tanec."
"Lidé umí tancovat?" podivil se nedůvěřivě Ike.
"Samozřejmě," řekl Elvis. "Já sám jsem byl součástí zábavního průmyslu, byl jsem známý zpěvák a tanečník."
"To nemyslíš vážně."
"Ale ano."
"Už nemluv. Zazpívej něco," rozkázal Ike.
Elvisovi se zdálo, že od jeho posledního představení už uplynula celá věčnost. Všechny jeho schopnosti a dovednosti se mu ale vryly hluboko do paměti. Šumění nočního lesa a hlasy ptáků byly jeho orchesterem. Čtveřici truchlivě houkajících sov doprovázel datel. Elvis uslyšel pomalé "ťuk-ťuk", které mu připomnělo jednu z jeho oblíbených písní.
"Hůůů!" zahoukala plačtivě první sova a druhá zabědovala: "Híí, híí, ah-huh." "Tap-tap" podmalovával melodii datel a pak zopakovali předcházející takt. Elvis se přidal a zpíval o západním větru:
"Vynes mě do výše, chci dál být tvůj přítel,
dopřej mi létat skrz bílé vzdušné zámky.
obloha čeká na dotyk mých křídel,
dovol mi kroužit nad vrchy a mraky."
Ike pozorně naslouchal, přikyvoval, nepřerušoval Elvise. Ten chlapec má talent, ale melodie a slova nestojí za nic. Má čistý hlas, to je jisté. Zpívá velice neobvykle, takhle nezní zpěv orla. Nicméně Ike věřil, že se to všechno dá ještě napravit.
"Dobře. Já bych takhle sice nikdy nezpíval, ale na druhé straně, každý má jiný vkus. Někomu se například nelíbí slavík. Zlatého orla bys nevyhrál, tak leda Zlatého kanárka," zasmál se Ike. "Chceš vyhrát Zlatého kanárka?"
"Co doopravdy chceš. Co doopravdy chceš," opakoval si Elvis a myslel přitom na hlas z mostu. "Možná, že podle orlích měřítek opravdu nezpívám dobře, ale stoprocentně skvěle tančím."
"To jistě," řekl blahosklonně Ike. "Tak se ukaž!"
Elvis uslyšel, že jeho orchestr a doprovodní zpěváci z hájku změnili rytmus. Namísto pomalého a smutného "hůů" první sovy, "huh, huh" druhé sovy a podkresu "tap,tap" začal datel vybubnovávat do dutého kmene svižnější melodii. Evidentně našel pod kůrou hnízdo brouků, po kterém předtím pátral. Suchý strom se změnil v tam-tam ,"tap, tap" ted znělo spíš jako "huh, huh". Podmanivé soprány sov přilákaly vránu sedící přímo za nimi na okraji útesu.
Z ničeho nic Elvis uslyšel hudbu :"Aya-aya, aya-aya" krákarala vrána a houkaly sovy, "huh, huh" doprovázel je datel, jež naladil bubny podle pleskání příboje. Elvis stál pod měsíčními reflektory a cítil vzrušení z půlnočního představení.
Bubeník tvrdě tloukl zobákem do tam-tamu, Elvisovi se zrychloval tep. Napnul krk a pak jej zatáhl tak, že téměř zmizel. Rozevřel křídla, zakroutil rameny dopředu a dozadu, zatímco jeho majestátní hlava se ani nepohnula.
Vlnil se, vytáčel boky, přesně podle praskavého zvuku datlova zobáku. Poslouchal hudbu a vkládal do vystoupení celé své srdce, dokud bubny neutichly. Rozhostil se klid. Elvis byl spokojen na nejvyšší míru. Ještě to uměl.
"Ha, ha, ha! Tomuhle ty říkáš tanec?" vykřikl Ike a dostal záchvat smíchu. Chytil se oběma křídly za břicho, jako by se bál, že ho ztratí. "Ha, ha, ha! Tomuhle ty říkáš tanec?" opakoval zas a zas a po tvářích se mu koulely slzy jako hráchy.
Elvis byl naštvaný. Cítil se mizerně, nezmohl se na slovo, byl zraněný a ztrapněný. Nikdy se mu nikdo nesmál. Nesmáli se mu přátelé ani nepřátelé. Když zpíval, ženy křičely. Když tancoval, ženy šílely. Když se zachvěl, omdlívaly vzrušením. Když se zhoupl v bocích, řvaly nadšením. Muži mu záviděli a chtěli být jako on. Zpěváci napodobovali jeho pohyby, melodii i styl. Ale Ike ne. Ike se mu smál, až se za břicho popadal.
"Takhle se netancuje, ha,ha,ha! Takhle si hraji s veverkou."
Elvis se urazil. Takhle si hraje s veverkou. To je ta největší pitomost, jakou kdy slyšel, pomyslel si a nereagoval na Ikeovy výbuchy smíchu.
"Když si chci pohrát s veverkou," vysvětloval Ike, "vyženu ji do koruny stromu," a smál se jako blázen," a potom ji setřesu. No jo, setřesu," dodal přesvědčivě. "Sedím pod vrcholkem, kde se snaží schovat a třesu větví tak zuřivě, až spadne. Jako ty před chvílí. Ale nikdy bych to nenazval tancem!" vyprskl.
Jakmile se přestal smát, pokračoval Ike vážně:
"Pro orla je velmi důležité, aby uměl zpívat a tancovat. Ve svém věku už by ses měl učit, jak upoutat pozornost dam."
"Tak s tím jsem nikdy neměl problémy," usmál se Elvis.
"Protožes to nikdy nezkusil," odsekl Ike. "Nemluvím o lidech a jejich ženách. Po tom, cos mi tu předvedl, by se na tebe žádná orlice ani nepodívala, kdyby tě viděla tancovat nebo slyšela zpívat."
"Opravdu?"
"To se vsad," odvětil Ike. "Něco s tím musíme udělat."
"Jo, ukaž mi to."
"Fajn, ukážu ti to."
________________________________________________________________
Pokračování příští pátek v 9:00
